O školeŠkolní cvrkotSeminář v Terezíně

Seminář v Terezíně

                Náš společný výlet do Terezína začal 11. listopadu v 8 hodin ráno. Třídy 2.IS a 3.B se sešly před školou, aby mohly zahájit výlet odjezdem. Do Terezína jsme jeli autobusem přibližně 2 hodiny.

               Přijeli jsme do Terezína a šli se ubytovat do kasáren. Pokoje, ve kterých jsme bydleli, byly krásné a velké. Hned po prohlédnutí pokoje následovala přednáška o všech důležitých věcech, která trvala přibližně hodinu a půl. Po přednášce jsme šli do jídelny na oběd. V půl druhé jsme se teple oblékli a podnikli procházku po Terezíně. Vše, co jsme se dozvídali, bylo velmi zajímavé. Viděli jsme márnici, místo, kde leželo 9 000 mrtvých lidí, a navštívili jsme Muzeum Ghetta. Po ukončení této zajímavé procházky jsme se odebrali zpět do kasáren. Rovnou jsme si zašli na večeři, po které následoval odpočinek. Večer jsme si pustili film Všichni moji blízcí, trval hodinu a půl a pro mě byl velmi zajímavý.

               Druhý den ráno jsme vstávali velmi brzo. Museli jsme se nasnídat a připravit se na pořádně dlouhý a vyčerpávající den. Hned v 9 ráno jsme měli workshop Školákem v protektorátu. Dozvěděli jsme se další zajímavé příběhy lidí, kteří v koncentráku byli. Odpoledne nás čekala beseda s paní Doris Grozdanovičovou. Všichni jsme se na ni moc těšili, protože paní Doris byla 4 roky v Terezíně. Řekla mnoho zajímavého a zodpověděla naše zvídavé otázky. Po obědě nás čekal další workshop, který upřímně nebyl tak zajímavý, jako ten předešlý, lepší bylo volno, které následovalo. Večer se opět promítal film. Byl to německý film Experiment. Moc se mi líbil až na ty scény, kde se všichni začali zabíjet. Poté jsme si o tomto filmu povídali a pracovali ve skupinkách.

               Poslední den v Terezíně se toho odehrálo nejmíň, ale podle mě to bylo nejvíce zajímavé. Hned ráno jsme šli pěšky do Malé pevnosti. Tato věznice pro mě byla hrozně depresivní. Všechno to na mě působilo špatným dojmem. Prošli jsme celou věznici.Začali jsme částí věznice pro muže, viděli jsme velmi malou místnost, kam se vešlo 50 vězňů, nakoukli jsme do samotek a do umýváren. Ke konci jsme se šli projít dlouhou uličkou, která nás dovedla k popravišti. Poslední místo v Malé pevnosti, které jsme navštívili, byla část věznice, kde přebývalo spousty lidí. Zde měli i hlídku, která měla za úkol zastřelit každého, kdo se pokusí utéct. V 11 hodin jsme odcházeli a vraceli se do kasáren, kde jsme měli mít další besedu. Začínala v půl dvanácté opět na půdě, kde na nás čekali pánové Kubík a Feierabend. Ti nám celých 2 a půl hodiny vyprávěli o životě v táborech. Bylo to velmi vyčerpávající, ale stálo to za to. Po této besedě jsme odjeli domů.

               V Terezíně se mi moc líbilo, ale stále si nedokážu představit to, že se takové věci vůbec staly.

                                                                                                                                                                                                Adéla Polatová, 2.IS

Naposledy změněno neděle, 13 prosinec 2015 11:18

Pro psaní komentářů se přihlašte

Kontakt

Střední průmyslová škola stavební Plzeň
Chodské náměstí 2
Plzeň 301 00
Datová schránka:  645gxav
 
 
 
IČ: 49778064
 
TOPlist
Go to top