JAK SE ŠKOLA NARODILA A JAK ŽILA PRVNÍCH PADESÁT LET

 Za historií naší školy se musíme vypravit do 2. poloviny 19. století. Tehdy, v roce 1876, byla budoucím odborníkům v průmyslu a stavebnictví určena v Plzni pouze německá průmyslová škola. Čeští poslanci v říšské radě však postupně vyvinuli úsilí o zřízení samostatné české školy. A tak byl nakonec projekt české výchovy a školství - vypracovaný dr. Petákem, za přispění vlasteneckého Spolku přátel vědy a literatury, živnostenských společností, majitelů stavebních a strojírenských podniků na Plzeňsku - přijat.

Dnem zrození českého odborného školství v Plzni se stal 19. říjen 1885. Tehdy byla za přítomnosti purkmistra Pecháčka a dalších osobností politiky, průmyslu a školství slavnostně otevřena Česká státní průmyslová škola. První správce školy byl ing. Vincenc Šimerka.

Svoje poslání naplňovala škola nejprve ve skromných poměrech rekonstruovaného nárožního nájemného domu v ulici V Šipce č.13. Vyučování bylo zaměřeno na všeobecné i odborné vzdělání; mistrovská škola měla tehdy dvě oddělení: pro řemesla strojní a stavitelská. Vzhledem k rostoucímu počtu tříd bylo rozhodnuto o stavbě nové budovy; a tak ve školním roce 1893/94 se škola přestěhovala do vlastní budovy v Tylově ulici č.15.

Následné reorganizace mistrovské školy vyplývající z požadavků praxe si však brzy vyžádaly provést další významný krok v plzeňském školství. Proto byla v roce 1903 vypsána veřejná soutěž na postavení reprezentativní budovy - na dnešním Chodském náměstí. Realizace vítězného návrhu, architekta Ladislava Skřivánka, si však vyžádala velice dlouhé a nesmírně obtížné období: projekt byl předložen až v roce 1913, stavět se začalo v roce 1915 a budova byla dokončena až v roce 1920, za přispění stavitelské firmy Müller a Kapsa.

A když se dnes podíváme na výsledek snažení našich projektantů a stavitelů, tak si určitě řeknete: stálo to za to, uměli to!

Mezitím se výnosem ze dne 17. 5. 1913 opět změnila organizační struktura školy: od následujícího školního roku byla zřízena odborná, tj. vyšší škola stavební (studium trvalo čtyři a půl roku), a od roku 1920 byla otevřena státní odborná škola pro průmysl cihlářský. Školní rok 1934/35 byl rokem padesátiletého jubilea: při této příležitosti byl vydán almanach, do Plzně se sjelo 640 účastníků, v Měšťanské besedě byl uspořádán seznamovací večer, konala se slavnostní schůze, prohlídka budovy a proběhly různé další exkurze.

Na úspěšném zvládnutí chodu školy a rozvoji plzeňského odborného školství se v období let 1913–1935, tedy plných 22 let, výrazně podílel ředitel školy ing. Václav Veverka.

Připravil J. Kousal (aktualizace květen 2012)

Z GALERIE NAŠICH OSOBNOSTÍ

Historie naší školy, to jsou však také, jak všichni víme, její profesoři a studenti, absolventi školy. V třídních knihách, třídních výkazech a různých ročenkách najdeme tisíce jmen... O kom psát, na koho si vzpomenout, na koho nezapomenout? To je problém každého, kdo školu a její život znal nebo je stále ještě prožívá, je to těžký úkol pamětníků i spisovatelů.

Mnozí jsou určitě hodni následování, a proto uveďme jména a činy alespoň některých z nich.

Ing. arch. Ladislav Skřivánek byl na naší škole profesorem v letech 1900–02. Kromě vítězného návrhu na projekt budovy stavební průmyslovky na Chodském náměstí, mimo jiné, projektoval v Plzni budovu obchodní a živnostenské komory, dnes vysokých škol na Klatovské třídě, nájemní dům ve Veleslavínově ulici č.p. 56 „U Matky boží".

Dr. ing. arch. Alois Jan Čenský (profesorem 1896–1902) je m.j. autorem Vinohradského divadla, Smíchovského Národního domu a v Plzni Měšťanské besedy.

Ing. arch. Oldřich Starý (profesorem 1912–19) vedl Klub architektů, redigoval časopis Stavba a později Architektura v ČSR, profesorem ČVUT, teoretik architektury. Ve stylu funkcionalismu navrhl v Plzni vilu na Lochotíně. Další stavby byly realizovány v Praze.

Dr. ing. arch. Rudolf Černý (profesorem 1918–28; ředitelem školy 1938–43; 1946–56) byl projektantem Šafaříkových a Křižíkových sadů, spoluautorem kina Elektra a nájemního domu Aeskulap na Americké třídě.
Ing. arch.Václav Šustr (profesorem 1918–1941) výtvarně a literárně činný: autor učebnice "Nauka o architektonických útvarech", m. j. se podílel na interiéru kina Elekra.

Ing. arch. Vladimír Weingãrtner (profesorem 1921–43) projektoval dílny průmyslové školy strojnické, rodinné domy ve čtvrti Bezovka, je spoluautorem budovy dnešního Masarykova gymnázia s Ing. arch. Jaroslavem Čadou – profesorem na naší škole v letech 1928 – 1958.

Dr. ing. arch. Václav Neckář (profesorem 1923–25) spolupracoval s arch. Kotěrou. Později navrhl v Plzni dnešní Komorní divadlo, stadion a další.

Dr. ing. arch. Karel Lhota (profesorem 1925–32) projektoval rodinné domky v konstruktivistickém stylu. Byl činný i literárně, inscenoval divadelní hry. Spolupracoval s arch. A. Loosem.

Ing. arch. Čestmír Rypl (profesorem 1932–71) je spoluautorem přístavby průmyslové školy strojnické a autorem stavební části plaveckého bazénu v areálu průmyslové školy stavební.

Dr. ing. arch. Bohumil Chvojka (profesorem 1936–43; ředitelem školy 1943–48) projektoval kostel M.J.Husa v Plzni na rohu Borské a Němejcovy ulice, Procháskův ústav lékařské fakulty, nájemné domy Prazdroje a další.

Dr. Ing. arch. Bohumír Fridrich (profesorem 1955–75). Byl projektantem obytných, průmyslových a hospodářských budov, spolu s arch. Ryplem projektoval přístavbu průmyslové školy strojnické.

Ing. arch. František Sammer (absolvent školy z r. 1927, žák prof. Lhoty) realizoval urbanistické a architektonické projekty v Paříži, Alžíru, Moskvě, Japonsku, Indii, Barmě, Londýně. Autor návrhů a výkresů detailů výzdoby sídliště na Slovanech, byl spoluautorem směrného územního plánu Plzně.

Ing. arch. Miloslav Zemen (absolvent školy z r. 1943, profesorem 1957–86) podílel se na územním plánování města Plzně, je spoluautorem tělocvičny průmyslové školy stavební.

Ing. arch. Zbyněk Tichý (absolvent školy z r. 1943 ) se věnoval urbanistickým a architektonickým pracím: obchodní dům Prior (dn. tzv. "malé Tesco"), rekonstrukce domu Červené srdce na náměstí Republiky v Plzni.

Ing. arch. Jaroslav Roubal (absolvent školy z r. 1945, profesorem 1974–93) byl vedoucím projektantem na řadě staveb papírenského, chemického, báňského a dřevařského průmyslu; projektoval i stavby zdravotnické a školské.

Ing. arch.Stanislav Suda (absolvent školy z r. 1946) vypracoval projekt celku budov na domažlickém náměstí nazvaný Dubina, byl spoluautorem lochotínského přírodního amfiteátru, vytvořil tzv. Zelený trojúhelník na Borech – dnes sídlo plzeňských vysokých škol.

Ing. arch. Miloslav Sýkora (absolvent školy z r. 1947) podílel se s arch. Barborkou na vstupním areálu, dnes již neexistujícího, výstaviště Ex Plzeň a s arch. Belšánem na budově banky na Anglickém nábřeží.

Ing. Ladislav Švábek (absolvent školy z r. 1949, profesorem 1973–77, ředitelem školy 1977–83) jako statik se věnoval stavbám sídlišť Doubravka a Lochotín, vypracoval konstrukční řešení plzeňského zimního stadionu.

Ing. arch. Vladimír Hrubý (profesorem v letech 1981–1991) m. j. autor rozsáhlé publikace věnované v r. 2000 stavební průmyslovce k 115. výročí jejího založení.

Tolik z galerie významných osobností školy, které si mohou pamětníci oživit svými vzpomínkami, nebo přehled doplnit i jinými jmény.

Vybral a uspořádal J.Kousal (aktualizace květen 2012)

 JAK TEN ČAS LETÍ...

Počátkem září roku 1973 vstupují do dveří stavební průmyslovky noví žáci. Čtyři roky uplynou a na přelomu května a června 1977 jsou z nich absolventi.V následujících letech se několikrát sejdou. Má uběhnout 30 let a oni si uvědomují, že už se dlouho neviděli, a tak uvažují o dalším srazu.

Organizátoři věnují nemalé úsilí, aby sehnali kontakty na své bývalé spolužáky, vybírají vhodný termín a místo pro setkání a posílají pozvánky.

26. 5. 2007 se sejde bývalá P – IV. C, jejímiž třídními profesory byli ing. Jiří Kubát a Jindřich Kousal, 14. 10. 2007 D – IV, o kterou pečovaly ing. Milena Vohradská a ing. Jana Sedláková , 27. 10. 2007 P – IV. B, kterou po celou dobu studia vedl p. František Hejlek.

Co do té doby zažili a na co vzpomínají? Příjemné si vybavují rádi a nepříjemné probírají s úsměvem: za co kdy kdo dostal pětku, kdo měl kde tahák, kdo kouřil na WC, kdy byli na koberci u třídního a tak podobně.

30 let uplynulo a jsou z nich otcové a mámy; děti řady z nich studovaly nebo studují na naší škole, a mnozí pak již vstoupili do třetí generace.

30 let uplynulo a účastníci srazů se svěřují se svými životními zkušenostmi. O tom, co se podařilo, se mluví více a o tom druhém méně. Většina zůstala věrná stavebním oborům v různých profesích, další pracují na jiných místech.

30 let uplynulo a oni s vděčností vzpomínají na kapacity stavebních předmětů ing.Jana Fouska, ing.Vladimíra Dostála a další; na stavbu bazénu v areálu školy a na vedoucí praxí p.Karla Fuka, p.Františka Fialu. Vzpomínají i na vyučující všeobecně vzdělávacích předmětů, na nekompromisnost, ale i spravedlnost a pochopení.

Po 30 letech si uvědomují význam zážitků a kamarádství z lyžařských kurzů, z odborné praxe, bramborových brigád, maturitních plesů, mazců... Kolují fotografie z časů téměř zapomenutých, na kterých poznávají jedni druhé, ale i sami sebe. Promítají si videozáznamy ze setkání z posledních let.

Sraz třídy P – IV. B patřil k nejzdařilejším. Program zahrnul i návštěvu školy, kterou umožnil současný ředitel ing. Jaroslav Kunte. Někdejší absolventi si všimli, že vedení školy se snaží udržet její budovu ve velmi dobrém stavu. Pak si prohlédli interiéry několika učeben a s údivem konstatovali, jak technika proniká do procesu vyučování technických i všeobecně vzdělávacích předmětů. Když vešli do své bývalé učebny, zjistili, že její vybavení je modernizováno a z původního zůstala jen tabule. Nostalgicky zasedli do lavic a společně se svým třídním profesorem Františkem Hejlkem se snažili rekonstruovat zasedací pořádek před 30 lety.

Na svá léta působení p. F.Hejlek, který zde učil matematiku a fyziku, vzpomíná takto:
„Zmizely prosklené skříně s muzejními exponáty a nahradila je pěkná výzdoba plná informací profesních i ze života školy. Mnohému jsem se přiučil ze stavitelství od kolegů Fouska, Krše, Fialy a mnohé z toho uplatnil na svém dalším působišti, kde jsem učil zedníky a truhláře. Jsem rád, že skoro všichni tehdejší maturanti zůstali v oboru, vedli si úspěšně a ted´zastávají významná místa. Na setkání se nejen vzpomínalo, ale rozpoutala se bouřlivá diskuse na profesionální úrovni kolem připravované národní knihovny. S potěšením jsem sledoval, jak moji tenkrát –náctiletí bouřliváci a někdy i průšviháři dokáží zaujmout fundované stanovisko. Posílám poděkování /organizátorovi/ ing.Antonovi, vedení školy, bývalým kolegům p.Kousalovi a p.Sýkorovi, kteří nás provedli školou a informovali nás o současném chodu školy. Jsem rád, že se škole daří a přeji další úspěšná léta kantorům a žákům."

Zaznamenal J.Kousal (červen 2011)

Díky, školo, za to, co jsi nám dala. Měli jsme tě rádi a rádi na tebe vzpomínáme. Budeme dál vzpomínat.