13. října jsme opět navštívili Prahu. Tentokrát byla exkurze určena studentům volitelných předmětů 3. ročníků se zaměřením na architekturu a umění. Cílem byl další ročník výstavy Architecture WEEK 2015 v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě. Letošní ročník byl zaměřen na architektonické památky jednotlivých krajů České republiky. Studenti si prohlédli nejen architektonickou tvorbu našich předků, ale také tvorbu současných světových autorů. Zároveň se studenti prošli konventem jednoho z nejstarších klášterů na našem území. Vzhledem k chladnému podzimnímu počasí naše další cesta vedla na nádraží a zpět do Plzně.

Znamená současná malířská tvorba pouze malbu štětcem? Spolu se studenty 3. a 4. ročníku jsme se v rámci volitelného předmětu přesvědčili o opaku. Navštívili jsme v Galerii města Plzně výstavu současného autora Petra Nikla – Časosběry.

Kromě vlastní tvorby Petra Nikla shlédli studenti film, na kterém byly zachyceny procesy vzniku některých autorových děl. V suterénu galerie byl umístěn skleněný stůl s pískem, kde si mohli studenti vytvořit svůj vlastní obraz.

Některé z přestavených děl Petra Nikla byly vytvořeny pomocí brouků – dětských robotických hraček, namočených v barvě. Tento alternativní způsob tvorby vyvolal mezi studenty debatu o tom, co vlastně dnes je a co není umění.

Náš cyklistický kurz se konal od 9. do 13. září 2015 a zúčastnily se ho třídy 3.G, 3.IS a 3.PA. Ve středu 9. září v ranních hodinách se všechny třídy shromáždily na školním dvoře, kde proběhlo naložení věcí do auta a kol na vleky. Poté jsme se odebrali na blízké vlakové nádraží a nastoupili do vlaku, směr Klatovy. V Klatovech se přestoupilo do dalšího vlaku, který nás dovezl až do vesnice Běšiny, kde se nacházel náš kemp. Po zabydlení v kempu už jsme každý popadl své kolo a čekala nás projížďka „na rozcvičku“. Projížďka vedla přes vesnici Podolí, kolem Velhartic a zpět do kempu.

Druhý den dopoledne jsme zamířili do města Klatovy, kde jsme dostali přestávku na prohlídku katakomb nebo Černé věže. Odpoledne naše cesta vedla na zámek Klenová. Při cestě zpátky se nám ale drobet rozpršelo a ještě do toho přišel mírnější kopec, což bylo trochu nepříjemné.

Třetí den jsme měli pouze dopolední výjezd, protože podle našich učitelů je třetí den nejvíce kritický. Proto jsme zavítali do pohádkové chalupy v Mlázovech. Odpoledne bylo volné, a proto ho většina studentů využila k odpočinku.

Čtvrtý den nás čekal celodenní výlet. Nejprve na hrad Velhartice a poté na malebnou zříceninu hradu Rabí, kde nás u obou hradů čekala přestávka na prohlédnutí hradních areálů. Na konec celého výletu jsme se zastavili ve městě Sušice, kde tuto zastávku většina studentů využila k pozdnímu obědu.

Pátý den nás už žádná vyjížďka nečekala a tento den byl převážně využit k balení věcí a uklízení chatek, kde jsme byli ubytovaní. Po předání chatek už nám jedině zbývalo jít na vlakové nádraží v Běšinách, nastoupit na vlak mířící do Klatov, kde nás opět čekal přestup. Do Plzně jsme dorazili všichni sice unavení, ale zdraví a bohatší o další zážitky. Za celý výlet jsme najeli zhruba 175km. Během přestávek se pořizovaly společné fotografie a videa. Ovšem legendární je video pana učitele Šváchy, který natáčel za jízdy a drobet to neubrzdil.J Všichni jsme si výlet náramně užili a věřím, že někteří by si tento zážitek znovu zopakovali.

Terezie Brabcová, 3.IS

Někteří si ještě ani pořádně neuvědomili, že je to tady – znovu musíme do školy. Ano, i my jsme ještě rozespalí, napůl z prázdnin, napůl z ranního vstávání. Je 8.9. 2015, 6. 45 a my stojíme na plzeňském nádraží. Poněkolikáté jede tahle sebranka (dnes již 4.F) vlakem do Prahy. Je to naše poslední společné září jakožto studentů plzeňské stavebky. Nikdo ale nemá na takovouto myšlenku po ránu v mozku kapacitu. A asi už vůbec se nepozastavíme nad tím, v čem všem je toto září jiné.

Skupinka ani ne 25 lidí přišla na nádraží, aby se přesunula o pár desítek kilometrů dál - do Prahy. Někdo má malou kabelku, někdo si vzal jen fotoaparát. Jedeme celkem nalehko, je to přece jen na půl dne. Pár stovek kilometrů od nás stojí tou samou dobou větší skupinky lidí. Další jsou na cestě k nějakému evropskému nádraží, či alespoň k hranicím. Kdo ví, možná bychom našli i podobně velkou skupinu, s podobným množstvím věcí na osobu. Byla by možná podobná, její členové ale cestu asi nepočítají na dny. Vždyť možná jedou ,,jen" na 40 let, ,,jen" na půl života.

Nevím, jestli tato myšlenka poletovala někde halou plzeňského nádraží. Možná ale vlála někde za naším vlakem, vždyť jedeme na seminář o uprchlictví v době druhé světové války v ČSR. Najdeme v Praze paralely k dnešnímu dění?

Na semináři se zaměřujeme na situaci v naší zemi po vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Věnujeme se údělu židovského obyvatelstva. Z dobových dokumentů si můžeme udělat vlastní obrázek o tom, jak se lidé chovali ke svým bývalým sousedům. Pracujeme ve skupinkách a hledáme vlastní definici pro slovo uprchlík. Kdo to vlastně je? Kdo by mu měl pomoci? Co uprchlík smí a nesmí dělat? Nepouštíme se do nějakých dlouhých debat a pokračujeme do Staronové synagogy, Pinkasovy synagogy a na Starý židovský hřbitov. Chodíme po těchto památkách a díky průvodci objevujeme základy židovství. V Pinkasově synagoze pak hledáme, pro kolik lidí z našeho rodného města byly tyto památky posvátnými.

Jaké by to vlastně bylo, kdyby tito lidé bydleli v domě přes ulici? Jaké by to bylo, kdyby nemuseli odejít, ať už do bezpečí, či do míst, odkud není návratu? A snad již poslední otazník – týká se nás dnes něco podobného?

Ludmila Fictumová 4.F