Dne 13.10. jsem společně s mými spolužáky ze Střední průmyslové školy stavební v Plzni navštívil divadelní hru Věrně nevěrní, která se hrála v plzeňském divadle Dialog.

V hlavní roli hrál Jakub Zindulka a Olga Ženíšková, kteří tuto hru obohatili o skvělé herecké výkony. Autoři této povedené hry jsou Hilary Fannin, Stephen Greenhorn, Abi Morgan, Mark Ravenhill. Tato hra byla vytvořena z dvanácti souvisejících scén, dialogů muže a ženy. Jednotlivé scény byly propojeny vždy jednou z postav. Tato hra poukazuje na charakter různých lidí, kteří mají stejnou touhu, a to nezůstat sami. Komunikace mezi postavami byla přímočará a stručná za účelem sblížení. Ve hře můžeme najít trocha erotiky a lásku mezi dvěma osobami, která končila pokaždé sexuálním vyvrcholením.

Dle mého názoru tato hra byla opravdu povedená a obdivuji herce za jejich odvahu vystupovat s tímto lechtivým tématem, které obsahovalo intimní doteky a pro někoho i hanebné scénky. Hru Věrně nevěrní vřele doporučuji.

Daniel Hrbek, 2.IS

V pondělí 26. října studenti třetího ročníku, kteří chtěli, odjeli na prohlídku prvního koncentračního tábora, který byl postaven před 2. světovou válkou.

Odjížděli jsme autobusem okolo osmé hodiny ráno od školy. Cesta trvala nějaké čtyři hodiny, ale já chvíli spal, tak cesta uběhla poměrně rychle. Když jsme dorazili
do Dachau, tak nám recepční řekla pár slov a ubytovali nás.

Jako první jsme se rozdělili na dvě přibližně stejné skupiny, každá skupina měla svoji průvodkyni a trochu jiný program. Nejdříve nám průvodkyně řekla pár vět o koncentračním táboře, poté
jsme se šli podívat do památníku. Celé odpoledne jsme strávili procházením památníku, a přesto jsme nestihli projít vše, takže jsme se museli druhý den vrátit. Já jsem se nemohl ubránit pocitu mírného zklamání, protože dost budov bylo zbouráno a některé byly znovu postaveny jako repliky. Možná kdyby tam bylo vše původní, tak by zážitek z památníku byl ještě zajímavější.

V pondělí večer za námi přijel Max Mannheimer, který si prošel Terezínem, Osvětimí a nakonec byl v Dachau. Max nám vyprávěl o svých pocitech a jaké to pro něj bylo. I ve věku 96 let by dokázal mluvit velmi
dlouho o samých zajímavých věcech, ale průvodkyně ho museli zastavit, aby se šetřil.

Druhý den jsme si prošli zbytek památníku, co jsme nestihli první den. Poté jsme zbytek dne strávili skupinovou prací, kterou jsme prezentovali před zbytkem naší skupiny.

V Dachau se mi celkem líbilo, dozvěděli jsme se hodně nových věcí a dokonce i příběhy některých lidí, kteří si tímto místem prošli, nebylo to pro ně určitě lehké.

Lukáš Kouřil, 3.IS

13. října jsme opět navštívili Prahu. Tentokrát byla exkurze určena studentům volitelných předmětů 3. ročníků se zaměřením na architekturu a umění. Cílem byl další ročník výstavy Architecture WEEK 2015 v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě. Letošní ročník byl zaměřen na architektonické památky jednotlivých krajů České republiky. Studenti si prohlédli nejen architektonickou tvorbu našich předků, ale také tvorbu současných světových autorů. Zároveň se studenti prošli konventem jednoho z nejstarších klášterů na našem území. Vzhledem k chladnému podzimnímu počasí naše další cesta vedla na nádraží a zpět do Plzně.

Znamená současná malířská tvorba pouze malbu štětcem? Spolu se studenty 3. a 4. ročníku jsme se v rámci volitelného předmětu přesvědčili o opaku. Navštívili jsme v Galerii města Plzně výstavu současného autora Petra Nikla – Časosběry.

Kromě vlastní tvorby Petra Nikla shlédli studenti film, na kterém byly zachyceny procesy vzniku některých autorových děl. V suterénu galerie byl umístěn skleněný stůl s pískem, kde si mohli studenti vytvořit svůj vlastní obraz.

Některé z přestavených děl Petra Nikla byly vytvořeny pomocí brouků – dětských robotických hraček, namočených v barvě. Tento alternativní způsob tvorby vyvolal mezi studenty debatu o tom, co vlastně dnes je a co není umění.

Náš cyklistický kurz se konal od 9. do 13. září 2015 a zúčastnily se ho třídy 3.G, 3.IS a 3.PA. Ve středu 9. září v ranních hodinách se všechny třídy shromáždily na školním dvoře, kde proběhlo naložení věcí do auta a kol na vleky. Poté jsme se odebrali na blízké vlakové nádraží a nastoupili do vlaku, směr Klatovy. V Klatovech se přestoupilo do dalšího vlaku, který nás dovezl až do vesnice Běšiny, kde se nacházel náš kemp. Po zabydlení v kempu už jsme každý popadl své kolo a čekala nás projížďka „na rozcvičku“. Projížďka vedla přes vesnici Podolí, kolem Velhartic a zpět do kempu.

Druhý den dopoledne jsme zamířili do města Klatovy, kde jsme dostali přestávku na prohlídku katakomb nebo Černé věže. Odpoledne naše cesta vedla na zámek Klenová. Při cestě zpátky se nám ale drobet rozpršelo a ještě do toho přišel mírnější kopec, což bylo trochu nepříjemné.

Třetí den jsme měli pouze dopolední výjezd, protože podle našich učitelů je třetí den nejvíce kritický. Proto jsme zavítali do pohádkové chalupy v Mlázovech. Odpoledne bylo volné, a proto ho většina studentů využila k odpočinku.

Čtvrtý den nás čekal celodenní výlet. Nejprve na hrad Velhartice a poté na malebnou zříceninu hradu Rabí, kde nás u obou hradů čekala přestávka na prohlédnutí hradních areálů. Na konec celého výletu jsme se zastavili ve městě Sušice, kde tuto zastávku většina studentů využila k pozdnímu obědu.

Pátý den nás už žádná vyjížďka nečekala a tento den byl převážně využit k balení věcí a uklízení chatek, kde jsme byli ubytovaní. Po předání chatek už nám jedině zbývalo jít na vlakové nádraží v Běšinách, nastoupit na vlak mířící do Klatov, kde nás opět čekal přestup. Do Plzně jsme dorazili všichni sice unavení, ale zdraví a bohatší o další zážitky. Za celý výlet jsme najeli zhruba 175km. Během přestávek se pořizovaly společné fotografie a videa. Ovšem legendární je video pana učitele Šváchy, který natáčel za jízdy a drobet to neubrzdil.J Všichni jsme si výlet náramně užili a věřím, že někteří by si tento zážitek znovu zopakovali.

Terezie Brabcová, 3.IS

Někteří si ještě ani pořádně neuvědomili, že je to tady – znovu musíme do školy. Ano, i my jsme ještě rozespalí, napůl z prázdnin, napůl z ranního vstávání. Je 8.9. 2015, 6. 45 a my stojíme na plzeňském nádraží. Poněkolikáté jede tahle sebranka (dnes již 4.F) vlakem do Prahy. Je to naše poslední společné září jakožto studentů plzeňské stavebky. Nikdo ale nemá na takovouto myšlenku po ránu v mozku kapacitu. A asi už vůbec se nepozastavíme nad tím, v čem všem je toto září jiné.

Skupinka ani ne 25 lidí přišla na nádraží, aby se přesunula o pár desítek kilometrů dál - do Prahy. Někdo má malou kabelku, někdo si vzal jen fotoaparát. Jedeme celkem nalehko, je to přece jen na půl dne. Pár stovek kilometrů od nás stojí tou samou dobou větší skupinky lidí. Další jsou na cestě k nějakému evropskému nádraží, či alespoň k hranicím. Kdo ví, možná bychom našli i podobně velkou skupinu, s podobným množstvím věcí na osobu. Byla by možná podobná, její členové ale cestu asi nepočítají na dny. Vždyť možná jedou ,,jen" na 40 let, ,,jen" na půl života.

Nevím, jestli tato myšlenka poletovala někde halou plzeňského nádraží. Možná ale vlála někde za naším vlakem, vždyť jedeme na seminář o uprchlictví v době druhé světové války v ČSR. Najdeme v Praze paralely k dnešnímu dění?

Na semináři se zaměřujeme na situaci v naší zemi po vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Věnujeme se údělu židovského obyvatelstva. Z dobových dokumentů si můžeme udělat vlastní obrázek o tom, jak se lidé chovali ke svým bývalým sousedům. Pracujeme ve skupinkách a hledáme vlastní definici pro slovo uprchlík. Kdo to vlastně je? Kdo by mu měl pomoci? Co uprchlík smí a nesmí dělat? Nepouštíme se do nějakých dlouhých debat a pokračujeme do Staronové synagogy, Pinkasovy synagogy a na Starý židovský hřbitov. Chodíme po těchto památkách a díky průvodci objevujeme základy židovství. V Pinkasově synagoze pak hledáme, pro kolik lidí z našeho rodného města byly tyto památky posvátnými.

Jaké by to vlastně bylo, kdyby tito lidé bydleli v domě přes ulici? Jaké by to bylo, kdyby nemuseli odejít, ať už do bezpečí, či do míst, odkud není návratu? A snad již poslední otazník – týká se nás dnes něco podobného?

Ludmila Fictumová 4.F

O letošních prázdninách se mi podařilo zamluvit exkurzi do nově raženého železničního tunelu Ejpovice. Naše exkurze byla ojedinělá tím, že většina lidí, co se na stavbu dostane nebo dostala, jsou odborníci většinou ze severních zemí EU, a my jsme teprve žáci střední školy. Ve dnech, kdy ostatní třídy teprve nasávaly atmosférku, jsme se my, 3.IS a 4.A, ponořily do dopravního stavitelství. Poté, co jsme se řádně vybavili ve škole bezpečnostními prvky (helmy a reflexní vesty), jsme zamířili do Kyšic. Při našem příchodu na nás již čekali, jak říká pan učitel Halíř: naši kolegáčkové.

Shodou okolností jsme zjistili, že většina lidí na této stavbě jsou naši předchůdci, co studovali u nás na škole. Začátkem exkurze mělo být seznamovací video se stavbou, ale jaksi projektor nefungoval. Nevadí, alespoň bylo více času na dotazy. Byli jsme seznámeni skoro se vším, úvodní slova byla sice chvílemi dlouhá, ale myslím si, že těm, co o tom něco ví nebo je to aspoň zajímá natolik jako mě, to dalo hodně.

Projekt nebo i samotný tunel je ojedinělý tím, že se razí razícím štítem pojmenovaným Viktorie. Stroj vyrábí německá firma HERRENKNECHT sídlící ve městě Schwanau. Naše Viktorie se k nám dostala po vodě a poslední kilometry jako nadměrný náklad po silnici. Průměr razící hlavy je neuvěřitelných 9870 mm. Samotný stroj váží 1600 tuny, je schopný denně vyrazit až 32 metrů. Při naší návštěvě bylo vyraženo 1960 metrů z 4150metrů. Po dokončení bude možno v budoucnu jezdit tunelem až 200 km/h. Celková cena projektu Modernizace trati Rokycany – Plzeň je 3 419 440 199 Kč a byla spolufinancována Evropskými fondy. Nabízela by se otázka: A kolik vlastně takový stroj stojí? Bylo nám řečeno, že stál tolik jako dva razící štíty pražského metra (ty měly průměr 6 metrů). Podle mých úvah si myslím, že se vším vybavením se budeme pohybovat u částky blíž k té miliardě.

Po našem seznámení jsme se vydali do tunelu, byli jsme vybaveni svítilnou a věcmi, kdyby došlo k závalu. K razícímu štítu jsme jeli správným důlním vozítkem, který jede max. 15 km/h a natřásá pořádně :D. Přímo v razícím stroji jsme viděli dopravníky na dílce pro ostění tunelu, různá injektážní zařízení a dopravníky, které odvážejí vytěženou rubaninu z tunelu na povrch, a také hlavní velín celého stroje.

Když jsme se vystřídali, tak jsme si prohlédli staveniště, kde byly stroje potřebné k výstavbě tunelu (jeřáby, vozítko dílců ostění), okolní pilotové stěny někdy s výškou až 20 metrů a další …

Myslím, že se exkurze líbila jak spolužákům, tak i panu učiteli a doufám, že se v příštích letech povede něco podobně velkého jako letos 8.9.2015.

Miloš Müller

3.IS

Matematický seminář 2015/16

      Smyslem semináře je připravit naše studenty k přijímacímu řízení na vysoké školy technického zaměření, aby obstáli v konkurenci absolventů jiných škol, zvláště gymnázií, kde má předmět matematika vyšší hodinovou dotaci.

      Výuka probíhá formou propočítávání příkladů ze skript vydaných k tomuto účelu stavebními fakultami a řešením problémových úloh, které si přinesou sami studenti .

       Seminář je nepovinný, studenti se pouze evidují – zapisují do prezenční listiny, docházka se nepřenáší do třídnice. Kurz není součástí běžného vyučování a neklasifikuje se.

        Letos bude seminář s ohledem na rozvrh čtvrtých ročníků probíhat zřejmě v úterý nultou hodinu. (Je možné domluvit i jiný čas, pakliže se přítomní studenti shodnou.)  Zahájení se plánuje na 22.9., proběhne celkem 20 lekcí, ukončení během března. Studenti budou o termínech lekcí včas informováni na nástěnce na speciálním rozvrhu. Uvedený průběh semináře vychází ze zkušeností z minulých let.

Cena jednoho kurzu bude 300 Kč za kurz na studenta (studenti v IC odevzdají peníze a registrační archy hromadně za třídu).

Za organizaci seminářů

Mgr. Aleš Grubr

http://mat.fsv.cvut.cz/entrance/

jj

 

96 nových počítačů, plottery a tiskárny ve čtyřech počítačových učebnách, nové interaktivní tabule v kmenových učebnách a pro žáky oboru Stavebnictví 6 totálních stanic a 8 optických nivelačních přístrojů - to vše je připravené pro naše žáky ve školním roce 2015 / 2016. Zařízení škola získala díky projektu Optimalizace technického vybavení na SPŠ stavební, Plzeň (CZ.1.14/2.4.00/34.03196), jehož realizace byla 30. července 2015 ukončena. Projekt byl podpořen z Evropského fondu pro regionální rozvoj.
Hodnota nového vybavení je 6 194 365 korun.

Věříme, že nové vybavení přispěje ke zkvalitnění výuky a pomůže škole získat i více nadaných žáků s opravdovým zájmem o stavebnictví. Snažíme se tak podporovat technické vzdělávání v kraji a realizovat výuku v moderních učebnách.

Zapsala Ivana Raunerová

Konec školního roku 2013/2014 a začátek školního roku 2014/2015 byl pro některé třídy ve znamení setkání s Petrem Formanem a následnou spoluprací s neziskovou organizací Plzeň 2015. Úkolem studentů bylo vypracovat návrh přístavu na plzeňském  Anglickém nábřeží. Přístav měl sloužit jako zázemí v rámci slavnostního zahajovacího ceremoniálu „Plzeň – hlavní město kultury“ pro dřevěné lodě, které připravovaly žáci základních škol spolu se středním odborným učilištěm. Studenti vytvářeli ke svým návrhům nejprve modely, poté připravovali podklady pro realizaci. Bohužel z finančních důvodů přístav nebyl realizován, přesto je rozhodně čím se chlubit.

Strana 10 z 18

Kontakt

Střední průmyslová škola stavební Plzeň
Chodské náměstí 2
Plzeň 301 00
Datová schránka:  645gxav
Bankovní spojení: 72 79 78 309 / 0800
 
 
IČ: 49778064
DIČ: CZ49778064 
TOPlist
Go to top